• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Těm, kteří chtějí porozumět technice do hloubky, doporučuji navštívit i malou informační místnost v přízemí, kde je vzorek omítky s jednotlivými vrstvami. Tam si můžete doslova sáhnout na rozdíl mezi podkladovou vrstvou, která obsahuje dřevěné uhlí, a vrchní vápennou vrstvou, která je o něco světlejší. Všimněte si, že vrchní vrstva není čistě bílá, ale má nádech do žluta – to je způsobeno příměsí písku z nedaleké Vltavy. Pokud si chcete odnést vlastní dojem, zkuste si nakreslit jednoduchý psaníčkový vzor do zápisníku, ale pozor – většina lidí udělá chybu v tom, že rýhy vedou příliš mělce. Skutečné sgrafito má rýhy hluboké až půl centimetru, takže i ve stínu vytváří výraznou texturu.

Proč se vyhnout odpolední návštěvě a jak číst symboly na fasádě Odpolední slunce je nepřítelem každého, kdo chce sgrafita detailně zkoumat. Kolem třetí hodiny padá světlo na fasádu příliš kolmo, takže rýhy nevrhají žádný stín a povrch vypadá jako plochá šedá stěnábytek na míru. Mnohem lepší je přijít mezi devátou a jedenáctou hodinou, kdy je úhel dopadu optimální. Druhou pastí je zaměnit si sgrafita s běžnou malbou. Když si ale přiblížíte oči, uvidíte, že jednotlivé motivy – lovecké scény, erby, alegorické postavy – jsou do omítky doslova vyškrábány, a ne namalovány. Nejvíce pozornosti si zaslouží pás s erby na hlavní římse. Často se tu objevují iniciály Václava ze Šternberka, který palác nechal postavit, ale i znaky českých zemí. Když si vezmete dalekohled, zjistíte, že každý erb má odlišné provedení tzv. šrafování – tedy jednotlivé čáry, které vyjadřují kov nebo barvu. Pozor na to, abyste si nespletli svislé šrafování pro červenou barvu s vodorovným, které značí modrou. Je to častá chyba i u zkušených průvodců.

Když vystoupáte na Hradčanské náměstí, Schwarzenberský palác poznáte okamžitě. Jeho černobíle členěná fasáda působí téměř jako grafický list, ale málokdo tuší, že právě tohle provedení skrývá techniku, která klame oko i rozum. Jde o sgrafito, tedy techniku, kdy se do vlhké omítky rýpe vrchní světlá vrstva tak, aby prosvítala vrstva tmavší. U tohoto paláce je ale zásadní detail: fasáda není černá, jak se zdá, ale tmavě šedá, a to díky příměsi sazí, které se do malty přidávaly už v 16. století. Pokud si chcete prohlédnout sgrafita skutečně pozorně, vyrazte dopoledne, kdy je slunce ještě nízko a plastické rýhy vrhají ostré stíny. Odpoledne, zejména v létě, se fasáda rozpálí a kontrast mezi tmavou a světlou vrstvou splývá – detaily pak snadno přehlédnete.

Největší chyba, které se návštěvníci dopouštějí, je soustředit se pouze na hlavní průčelí. Většina lidí si palác vyfotí z náměstí a jde dál, ale právě boční a zadní fasády, které jsou méně exponované, nabízejí mnohem autentičtější zážitek. Na severní straně, která přiléhá k zahradě, jsou sgrafita dochovaná v téměř původním stavu, protože je chránila před deštěm a větrem. Prohlédněte si tam typické psaníčkové sgrafity, tedy pravidelné kosočtverečné vzory, které mají imitovat kamenné kvádry. Všimněte si, že na rozdíl od levných napodobenin jsou rýhy vedeny s naprostou přesností – žádná čára se nekříží s jinou v ostrém úhlu. Pokud byste se chtěli pokusit o vlastní sgrafito, pamatujte, že klíčem je vlhkost podkladu a rychlost práce. Ideální je malovat na zeď, která je vlhká, ale ne mokrá, a používat kovovou špachtli, která má ostrou hranu. Řez musí být veden jedním tahem, bez přerušení, jinak se vrchní vrstva odlupuje v nepravidelných kouscích.

Dalším vodítkem jsou fragmenty románských oken, portálů nebo věží, které byly později zazděny do novějších fasád. Někdy stačí zvednout hlavu o patro výš a najdete v omítce obrys půlkruhového oblouku. Jindy jsou tyto prvky skryté za reklamními poutači nebo klimatizacemi, ale i tak lze rozpoznat charakteristické kvádříkové zdivo. Pokud narazíte na zeď s pravidelnými pískovcovými kvádry, které se liší od okolního režného zdiva, nejde o náhodu. If you cherished this article and also you would like to get more info with regards to https://Dustyways.wiki i implore you to visit our own internet site. Pozor ale nábytek na míru častý omyl – mnohé takzvané románské detaily jsou novodobé kopie z 19. století, takže si všímejte opracování kamene a spár. Staré zdivo bývá hrubší a malta světlejší, s příměsí vápna.

Zásadní je nespěchat. Běžná procházka by neměla trvat méně než dvě hodiny, pokud chcete zachytit i detaily v úrovni očí – jako jsou železné kruhy ve zdech, k nimž se přivazovali koně. Tyto kruhy najdete poblíž bývalých tržišť nebo hostinců, často ve výšce jednoho metru. Jejich umístění není náhodné: odpovídá výšce sedla tehdejších koní, která byla nižší než dnes. Pokud si chcete ověřit, zda je kruh skutečně středověký, hledejte na jeho povrchu důlky po kování a nepravidelný tvar – novodobé kopie bývají symetrické a hladké.