• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Nejdřív jsem ale musela vyřešit jeden zásadní problém. Do ložnice se mi nevešla skříň, takže oblečení končilo na židli, na křesle a občas viselo i z kliky u dveří do koupelny. Když přišli návštěvy, byla to katastrofa. Potřebovala jsem místo, kam bych mohla všechno schovat, a zároveň ho chtěla mít rychle po ruce. Rozhodla jsem se pro variantu, kterou dnes miluju nejvíc - šatnu propojenou s postelí. Pořídila jsem si postel s úložným prostorem, která má pod sebou tři velké zásuvky na ložní prádlo a sezónní věci. Uvolnilo mi to celou jednu stranu místnosti. A právě tam jsem postavila lehkou konstrukci z komod a tyčí, která funguje jako otevřená šatna. Dnes už vím, že skutečný walk-in closet nemusí mít dveře. Stačí, když se do něj vejdu já a můžu si v klidu vybrat, co si vezmu na sebe, aniž bych přitom budila celou domácnost.

Když jsem začala plánovat detaily, narazila jsem na druhý rébus - co s prostorem pro spaní pro návštěvy? Malý byt přece nemůže mít separátní pokoj pro hosty. Tady přišla na řadu druhá vychytávka, bez které si dnes můj byt nedovedu představit. Do obývacího pokoje jsem umístila pohovku s funkcí spaní, kterou jsem vybrala velmi pečlivě. Nechtěla jsem žádné levné provedení, kde se probudíte s železnou tyčí v zádech. Sáhla jsem po modelu s čalouněním z velurové látky, které má tu výhodu, že na něm nesedí prach a snadno se čistí. Zásadní pro mě byl mechanismus click-clack, který umožňuje rozložení na lůžko během deseti sekund. K tomu přidávám matraci z paměťové pěny o tloušťce dvanáct centimetrů, kterou přes den schovávám v úložném prostoru pod gaučem. A najednou mám pokoj pro hosty, aniž by mi zabíral místo v šatně.

Právě ta kombinace spacího nábytku a promyšlené šatny mě přivedla k tomu, že jsem začala přemýšlet i o detailech pro samotný walk-in closet. Nejdůležitější je rozhodnutí, jestli chcete věci věšet, nebo skládat. Já jsem jednoznačně tým věšení. Na tyče jsem dala ramínka s gumovým potahem, aby nesklouzla halenka z hedvábí. Spodní část jsem vybavila botníky s prodyšnou mřížkou, protože v uzavřených botnících se mi v zimě srážely kozačky. A pak přišel ten absolutní zlom. Zjistila jsem, že když mám šatnu otevřenou a každý kus oblečení vidím na první pohled, ráno se oblékám o patnáct minut rychleji. Už nehledám tu správnou bundu v temném koutě komory. Walk-in closet pro mě přestal být synonymem pro marnivost a stal se nástrojem, který šetří čas a nervy.

Nechci ale tvrdit, že to bylo bez chyb. Ze začátku jsem podcenila osvětlení. Stropní bodové světlo vrhalo stíny přesně na místo, kde jsem chtěla vidět barvy. Teprve až jsem přidala LED pásek podél horní police, začalo to dávat smysl. A vůbec nezáleží na tom, jestli máte na šatnu vyhrazený celý pokoj, nebo jen výklenek vedle postele. Důležité je, aby tam byla cirkulace vzduchu. Věci, co nosíte každý den a které jste měli na sobě v dešti, potřebují provětrat. Proto jsem do spodní části umístila laťový rošt, který odděluje boty od podlahy a zároveň umožňuje proudění vzduchu. Pokud bych dala boty rovnou na koberec, za měsíc bych cítila zatuchlinu. A to by byla škoda, protože jinak moje otevřená šatna vypadá jako malý butik, kde si každý kus našel své místo.

Největší oříšek ale přišel, když jsem chtěla do šatny přidat místo na žehlení a zrcadlo. Zrcadlo jsem nakonec pověsila na vnitřní stranu dveří do pokoje, protože v samotné šatně na něj nezbylo místo. Dobře, řekla jsem si, tak žehlicí prkno půjde do skříně na chodbě. Jenže právě tehdy mi došlo, že vlastně potřebuji úplně nový typ nábytku. Objednala jsem si na úzký komodový systém, který má na jedné straně výsuvnou plochu na žehlení a na druhé straně držák na kalhoty. Celé to je široké jen třicet pět centimetrů a vejde se to do mezery mezi postelí a stěnou. Tím pádem mám všechny každodenní činnosti spojené s oblékáním soustředěné na jednom místě. Když chci žehlit košili, vytáhnu desku, zapnu lampu a za pět minut mám hotovo. Už nebloudím z ložnice do kuchyně pro žehličku.

Zpětně vidím, že ten malý výklenek v paneláku byl nejlepší věc, která se mi mohla stát. Můj walk-in closet není o velikosti, ale o tom, že každý centimetr má svůj účel. Pokud teď přemýšlíte, zda se do něčeho takového pustit, mějte na paměti jednu věc. Nemusíte bourat zdi ani investovat majlant. Stačí se zbavit té obří skříně, která polyká vzduch, a místo ní postavit otevřený systém z kovových tyčí a polic. Zbylý prostor zaplní postel s úložným prostorem nebo praktická pohovka, která se přes den tváří jako designový kousek. A když přijde večer, stačí jeden pohyb a z pohovky je postel pro dva. Klidně si k ní přidejte kvalitní laťkový rošt a pěnovou matraci o výšce šestnáct centimetrů, a máte spánek srovnatelný s hotelovou postelí.

Věřím, že každý byt si zaslouží svůj kousek pořádku. A nemusí to být nutně drahé dřevo nebo zlacené úchyty. Mně osobně stačila kombinace bílých kovových tyčí, pár dřevěných polic a jedna pečlivě vybraná látka s velurovým povrchem. Když do toho přidáte pohodlnou sedačku s rozkládacím mechanismem, který funguje na první dotek, a postel s úložným prostorem na přikrývky, máte vymalováno. Prostor se najednou stává logickým a každá věc má své místo. Walk-in closet už pro mě není výsadou luxusních vil. Je to způsob, jak přestat bojovat s věcmi a začít si užívat ten klid, který přichází, když víte, kde máte svetr, boty i náhradní polštář pro nečekanou návštěvu. A to je podle mě ta největší krása.