• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Když jsem před dvěma lety dostala klíče od bytu s malým betonovým dvorkem, netušila jsem, že se z něj stane moje nejoblíbenější místo v domě. Byl to šedý kvádr, 4 x 3 metry, s prasklým okapem a jedním uschlým levandulovým keřem v rohu. První léto jsem tam jen sušila prádlo. Pak mi došlo, že když si představím patio design jako práci s malým interiérem, všechno do sebe zapadne. Základem se stalo pevné dřevěné sezení podél zdi. Nechtěla jsem klasickou zahradní lavici z hobby marketu, protože by na mě po dešti čekala mokrá louže. Místo toho jsem nechala na míru vyrobit 50 centimetrů hluboký rám z modřínu a na něj položila 16 centimetrový foam mattress s pratelným potahem. Najednou jsem měla venkovní pohovku, která vydržela i noční bouřku. A právě tenhle moment mě přivedl k myšlence, že patio design není o drahých květináčích, ale o chytrém využití prostoru.

Druhý problém přišel v září, když se ozvala kamarádka, jestli by u mě nemohla přespat na pár dní. Moje terasa sice útulně, ale na spaní nebyla stavěná. Doma mám jen garsonku, takže každý metr čtvereční uvnitř je už zabraný knihovnou a psacím stolem. Tehdy jsem si uvědomila, že bych potřebovala něco jako sofistikovaný kus nábytku, který přes den slouží k sezení a v noci se promění v postel. Řešení přišlo v podobě kvalitního sofa bed. Nechtěla jsem žádnou lacinou skládačku, kde cítíte každou pružinu. Když jsem narazila na model s click-clack mechanismem, byla to láska na první dotek. Stačí zatáhnout za pásku pod sedákem, opěradlo se sklopí a během pěti vteřin máte rovnou lehací plochu. Důležité je, že mechanismus nevyžaduje posouvání pohovky od stěny, což při rozměrech terasy 3 x 4 metry oceníte. Teď když kamarádka přijede, stáhneme rolety na boční stěně, rozložíme pohovku, hodíme na ni pár polštářů a máme improvizovaný pokoj pod širákem. Vlastně to funguje líp než uvažovat o stavbě přístavby, která by stejně zabrala vzácné místo.

Když už mluvím o úspoře místa, musím zmínit jeden detail, který mi zpočátku unikal. Při prvních plánech patio designu jsem zapomněla na úložný prostor. Venku potřebujete schovat polštáře, deky, svíčky a nářadí na květiny. Interiérová skříň by na terase zplesnivěla. Proto jsem začala hledat kus nábytku, který by zároveň fungoval jako sedačka i jako schránka. Narazila jsem na skvělý kousek, model s bed with storage přímo integrovaným pod sedákem. Je to vlastně bedna na kolečkách, 120 centimetrů dlouhá, s víkem potaženým pěnovou vrstvou. Uvnitř mám všechny venkovní textilie, dokonce i dva skládací stolky. Když přijde vichřice, všechno zmizí do vnitřku jedním pohybem. A když mám chuť na lenošení, stačí víko otevřít a vytáhnout deku. Tahle kombinace úložného prostoru a posezení mi ušetřila kupu nervů. Lidi si často myslí, že venkovní nábytek musí být takzvaně „zahradní", ale přitom stejně dobře funguje i ten, který vypadá jako z obýváku. Jen musí mít správnou povrchovou úpravu a sluneční UV ochranu.

Materiálová volba je u patio designu polovina úspěchu. Moje první terasa trpěla na přímé polední slunce, všechno se na ní přehřívalo. Plastový nábytek jsem vyloučila hned, protože při třiceti stupních připomíná saunu. Dřevo je krásné, ale vyžaduje olejování a péči. Kamenné dlaždice pod nohama jsou fajn, ale sedět přímo na nich v létě nejde. Proto jsem sáhla po pohovce s velvet upholstery. Zní to bláznivě, dávat samet na terasu, že? Ale existují technické textilie, které jsou ošetřené proti vodě a plísni. Sametový povrch má jednu skvělou vlastnost: nepřilne k němu prach tolik jako k bavlně a při lehkém dešti po něm voda steče do stran, než se vsákne. Navíc na něm není cítit kovová konstrukce, jako u běžné pletené sedací soupravy. Tahle pohovka s jemným leskem dělá z betonového dvorku prostor, kde se chcete zdržet. A co víc, když ji zkombinujete s dřevěnými doplňky a zelení, vznikne dojem, že místnost pokračuje i ven.

Další věc, která mi trvala, než jsem ji pochopila. Lidé při plánování terasy často podceňují průvan a vlhkost. Moje zdi jsou z režného zdiva, v létě sálají teplo, ale na podzim z nich čiší zima. Proto jsem musela vyřešit, co udělat s povrchem, na kterém sedíme. Původně jsem chtěla ratanové křeslo, ale kamarádka mi poradila ať zkusím pull-out sofa. Je to typ pohovky, kde pod hlavním sedákem čeká výsuvná část s vlastní foam mattress. Když ji vysunete, vznikne široké lehátko, ideální pro zdřímnutí na odpoledním slunci. Když ji zasunete zpět, máte kompaktní sedačku, která nezabírá víc než 80 centimetrů hloubky. Tahle flexibilita je na malém prostoru k nezaplacení. Během týdne ji mám složenou, o víkendu ji roztáhnu a čtu si na ní knížky. A když přijde večer a ochladí se, stačí jednou rukou zatáhnout a mám zase místo na grilovací pultík. Mechanismus je stejný jako u interiérových pohových, ale díky nerezovým vodítkům a pogumovaným kolečkům klape i na nerovné dlažbě.

V noci na terase často ležím a koukám na hvězdy. K tomu jsem potřebovala dostatečně pevný a měkký základ. Ten mi poskytuje kombinace dvou věcí: kvalitní slatted frame a vrstvení matrací. Dřevěný rám z flexibilních lišt je důležitý, protože umožňuje vzduchu cirkulovat pod matrací. Jinak by se v noci pod vámi tvořila vlhkost a ráno byste se budili do studeného fleku. Lišty mám z bukového dřeva, rozteč 4 centimetry, neslyšíte při pohybu žádné praskání. Na ně jsem položila foam mattress tloušťky 16 centimetrů. Paměťová pěna je skvělá, ale na venkovní použití potřebujete variantu s otevřenými buňkami, aby voda prostupovala skrz. Mám ji v pratelném bavlněném obalu, který jednou za měsíc sundám a hodím do pračky. Problém s nočním chladem jsem vyřešila elektrickou dekou s 12V adaptérem, která bezpečně funguje i v případě rosy.

Když to shrnu do jedné myšlenky, patio design není o katalogových sestavách, ale o tom, že si položíte otázku: jak tady chci trávit čas? Jestli ve dne grilovat, v noci spát, nebo obojí. Já zvolila druhou variantu a díky chytrému nábytku dnes moje terasa slouží jako letní ložnice, obývák i jídelna. Nejvíc mě baví moment, kdy přichází soumrak, já zapálím pár svíček v plechových lucernách, rozložím pohovku s velvet upholstery, přidám polštář a přitáhnu si lavici s úložným prostorem jako stolek. Nikdo by neřekl, že pod tím vším leží starý beton. A stačilo k tomu jen pár promyšlených kusů, které dělají víc, než jen stojí na místě. Vyzkoušejte to, klidně na jednom menším rohu. Stačí začít u jedné zdi a jednoho slatted frame. Zbytek se přidá sám, jakmile zjistíte, jak příjemné je mít kousek domova pod širým nebem.